Acer L. - javor (Aceraceae)

Opadavé, popřípadě stálezelené stromy nebo stromky, vzácněji větší nebo menší keře. Celkem existuje asi 150 druhů, které jsou domovem v Evropě, Asii, Severní Americe a severní Africe (zvláště rozsáhlý výběr je v Číně, Japonsku i horách tropické oblasti). Pro naše klimatické podmínky přicházejí v úvahu pouze opadavé javory.

Hlavní estetický účin: olistění (IV-XI, u některých druhů zvláště X až XI), květenství (III-VI podle druhu), plody (VIII-XI), kmen a větvoví u některých druhů (I-XII, zvláště XI-IV).

Habitus a rozměry: Většina stromovitých javorů má koruny lehčeji sta­věné, široce rozložité, někdy v mládí užší, válcovité. Menší stromky i keře bývají v mládí také štíhlejší, řidší a vytáhlejší. Některé stromovité druhy dorůstají v mládí velmi rychle a jsou v 10. roce 3-7 m vysoké (např. A. negundo, A. rubrum, A. saccharinum aj.), zpravidla však 1-3 m; do 20 let je většina stromů asi 3-5 m vysoká (výjimečně 5-10 m, jako např. A. ne­gundo, A. pseudoplatanus, A. rubrum, A. saccharinum spod.), do 30 let se pohybuje průměrná výška stromů mezi 5-10 m (bujně rostoucí výše uve­dené druhy dosahují v tomto věku výšky 10-15 m). Habitus javorů je poměrně rozmanitý. Zhruba můžeme rozlišit tyto základní typy:

„platanoides" - stromovitý typ s široce vejčitou až kulovitou, víceméně pravidelnou a hustou korunou

„nigrum“ - liší se od předchozího typu ještě širší, poněkud rozkladi­tější, volnější a vzdušnější korunou, která je velmi často o něco širší než vyšší

„saccharinum" - stromy s široce vejčitě rozložitou, vzdušně stavěnou částečně nepravidelnou korunou, spodní větve většinou mírně a malebně převisající

 „tetramerum" - stromovitý typ se štíhlou, více méně široce kuželovi­tou korunou, dost hustě a poměrně pravidelně větvenou

„pendulum" - široce protáhlý strom s větévkami obloukovitě pře­visajícími, základní větve více méně vodorovně odstávající nebo mírně vy­stoupané; obrys koruny nepravidelně kaskádovitý

„pyramidale" - stromy s větvemi široce vystoupanými, koruna pro­táhle vejčitá, na obrysu vzdušné průhledná; kmen většinou kratší než u ostat­ních stromovitých typů

„armstrong" - stromovitý typ s korunou poměrně hustou, široce pra­videlně sloupovitou a nahoře tupě zaoblenou, větve přísně vystoupané

„negundo" - často vícekmenný strom s korunou dosti nepravidelně široce polokulovitou až malebně rozkladitou, lehce stavěnou

„globosum" - menši stromky s vyšším, poměrně štíhlým kmenem a velmi pravidelnou hustou, polokulovitou, neprůhlednou korunou

„monspessulanum" - nižší stromy s široce vystoupanou, zaoblenou, dost hustou korunou

„palmatum" - dost široké keře nebo keřovité stromky s několika blízko země rozvětvenými a malebně rozkladnými kmínky a víceméně deštníkovitě ploše uspořádaným větvovím

„ginnala" - široce stromkovité keře s několika kmínky, lišící se od předchozího typu ucelenější, ploše kulovitou, těsně nad zemí rozložitou korunou

„nikoense" - vzpřímené až stromkovité keře s protáhle vejčitou až válcovitou, nahoře zaoblenou korunou; středně husté větvení

„cinerascens" - keře zavětvené až k zemi, široce vejčitého a vystoupa­vého

„nanum" - zpravidla husté nízké až přizemní keře, kulovité až ploše kulovité, s větvemi většinou dost vodorovně postavenými

Textura: Celkovou texturu koruny u javorů určuje zvláště výrazně kromě velikostí olistění také uspořádání a postavení základních větví i větviček. Nejčastěji je chomáčovitě plastická, složená z chomáčů bohatě olistěných větévek (A. campestre, A. circinatum, A. japonicum, A. negundo, A. palmatum, A. sieboldii, A. tataricum apod.), které jsou někdy dosti hrubě, ale zpravidla stejnoměrně uspořádané (A. platanoides, A. pseudoplatanus, A. saccharum apod.), nebo naopak stejnoměrně jemněji (A. rubrum, A. saccharinum aj.) či dokonce uhlazeně (např. A. nikoense). Velkolisté druhy a kultivary mají texturu zpravidla lehčí a průhlednější, zatím co drobnolisté tvoří často více méně souvislou, jednolitou, hustší a někdy až úplně neprůhlednou korunu.

Olistění: Listy jsou vstřícné, jednoduché a většinou různě hluboko laloč­naté, někdy až dlanitě dělené nebo zpeřené, se 3-7 lístky (někdy i více, např. u některých kultivarů A. japonicum). Základní tvary a velikostí listů jsou schematicky znázorněné na obr. 207-210. Hluboce a jemně rozeklané listy (např. u některých kultivarů A. palmatum, A. japonicum, A. platanoi­des aj.) zjemňují texturu koruny, činí ji jednolitou a naopak typy listů oddáleně lichozpeřených (A. negundo apod.) podmiňují do značné míry vzdušnost a lehkost koruny. Celkový dojem ovlivňuje i zbarvení listů. Podzimní vybarvení listů ovlivňuje nemalou měrou i stanoviště (průběh teplot a hlavně vlhkost půdy). Tak např. mléčný javor je na suchém stano­višti vybarvený žlutě, na vlhkém žlutooranžově.

Květy a květenství: Květy jsou mnohomanželné nebo dvoudomé, Sčet­né, řidčeji 4četné, uspořádané do více nebo méně nápadných hroznů, lat nebo chocholiků. Rozlišujeme vzpřímené chocholíky, nící cho­cholíky, pící hrozny, vzpřímené hrozny, širší chocholičnaté laty, protáhle chocholičnaté laty a klasnaté květenství. Větší květenství může po dobu kvetení příjemně oživit celou dřevinu, zvláště jsou-li květy výrazněji vybarvené: Nejvíce vynikají načervenale, popřípadě nažloutle vybarvené květy, zvláště tehdy, rozkvétají-li před vyrašením listů (v dubnu až květnu raší většina uvedených druhů). Javory nakvétají v březnu a v první polovině dubna. Kvetou tedy před olistěním a prodlužují tím celkovou vegetační dobu pří­slušného druhu. Všechny uvedené javory kvetou vždy asi 1 až 1,5 měsíce, a to podle druhu, od března do června. První květy se zpravidla objevují ve věku 20-25 let (výjimečně dříve, tj. kolem 10 let - A. ginnala, A. japonicum, A. negundo, A. palmatum, A. tataricum aj., nebo i později, tj. kolem 30-35 let - A. pseudoplatanus, A. rubrum, A. saccharum spod.).

Plody a plodenství: Plody jsou dvojnažky se dvěma různě velkými a růz­ně postavenými křídly, sestavené podle typu květenství do delších nebo kratších hroznů či svazečků (viz typy květenství). Každá nažka obsahuje oříšek s 1-2 semeny. Plody mohou na sebe velmi výrazně upozornit svým množstvím, velikostí a vybarvením. Jednotlivá křídla i s nažkou jsou většinou 2-3 cm dlouhá (výjimečně delší, tj. 3-5 cm, jako např. u A. barbinerve, a A. spicatum). Většina plodů má celkem méně nápadné, nahnědlé zbarvení, pouze některé druhy, variety čili kultivary mají dekorativnější vybarvení:

Kmen, větvoví a kořenový systém: Četné javory mají celkem nená­padně zbarvenou borku kmenů nebo kůru větví a letorostů. Existuje však několik druhů, variet, forem či kultivarů s výraznějším vybarvením ­zvláště letorostů a mladších větviček (vynikají především v zimě a při pohledu zblízka) Nápadné a ozdobné jsou i různé korkovité výrůstky a lišty na letorostech a větvích (A. campestre, A. miyabei); velmi efektní je také odlupování kůry na kmenech a hlavních větvích u A. griseum. Tyto odchylky vynikají hlavně v zimě v bezlistém stavu.

Kořenový systém umožňuje javorům dobré zakotvení v půdě (kůlový kořen nebo dlouze protáhlé a bohatě větvené kořeny vedlejší). Některé druhy, jako např. A. pseudoplatanus, A. platanoides, A. campestre apod. mají, zvláště na žulových stanovištích, kořeny značné délky, hustě chapadlovitě rozvětvené, takže zpevňují i prudší svahy. I slabší a mělké kořenové systémy (A. rubrum, A. tataricum aj.) jsou natolik bohatě rozvětvené, že dřevinu v půdě dobře upevňují.

Nároky: Všechny javory jsou světlomilné, mnohé však uspokojivě snášejí polostín, zvláště v mládí (A. campestre, A. carpinifolium, A. circinatum, A. ginnala, A. heldreichii, A. japonicum, A. monspessulanum, A. negundo, A. palmatum, A. pensylvanicum, A. platanoides, A. pseudoplatanus, A. tatari­cum apod.) a jen vzácně hlubší zastínění (A. campestre, A. carpinifolium, A. negundo, A. tataricum). Dlouhotrvající hluboký stín nesvědčí žádnému druhu. Sluneční úpal nemilují japonské javory (A. circinatum, A. japonicum, A. palmatum apod.) a pestrolisté kultivary (obzvláště žlutavě a bělavě pestré).

Všechny uvedené druhy včetně kříženců jsou v našich podmínkách otužilé, jen ve zvláště tuhých zimách nebo vyloženě mrazových kotlinách některé namrzají (A. japonicum, A. palmatum, A. platanoides, A. pseudoplatanus, A. pseudosieboldianum, A. saccharum, A. sieboldianum J, zvláště všechny čerstvě vysázené japonské javory. Namrzlé exempláře většinou uspokojivě regenerují.

Většině druhů se daří nejlépe ve vlhčí, úrodné a středně těžké půdě, ale snášejí zpravidla i sušší stanoviště (A. campestre, A. ginnala, A. monspessula­num, A. negundo, A. platanoides, A. pseudoplatanus, A. saccharinum apod.). V sušších půdách (ale při dostatečné vzdušné vlhkostí) se většina pestro­listých kultivarů lépe vybarvuje. Příliš vlhké až mokré stanoviště se stojatou vodou nesnáší A. pseudoplatanus a vůbec většina javorů (v těchto podmínkách také snadněji namrzají). Kamenité a štěrkovité půdy snese A. platanoides, A. pseudoplatanus (nutný je však dostatek vláhy), A. tataricum apod. Tyto druhy doplněné ještě A. campestre jsou za přijatelných vlhkostních podmínek i vhodnými pionýrskými dřevinami (haldy, skládky, pusté a neúrodné pozemky). Většina druhů je vápnomilná (zvláště A. campestre aj.). Mezi vápnostřežné patří A. davidii, A. palmatum a A. rubrum. Mnohé druhy, zejména robustněji rostoucí, uspokojivě snášejí zakouřené ovzduší, jako např. A. campestre, A. ginnala, A. monspessulanum, A. platanoides, A. pseudo­platanus, A. saccharinum, A. tataricum aj. Exhaláty špatně snáší především A. saccharum. Okusem zvěře, zvláště v mládí, trpí nejčastěji A. campestre, A. nikoense, A. saccharum a četné další.

Ošetřovaní: Javory vysazujeme na jaře před rašením nebo na podzim po opadu listů; z kontejnerů lze vysazovat kdykoliv během vegetace. Japon­ské druhy sázíme raději v předjaří, aby do zimy řádně zakořenily a při prv­ním přezimování zbytečně nenamrzly. V zimě setřásáme sníh hlavně z ně­kterých malebně rozkladitých typů, které se snadno lámou („saccharinum", „negundo"). Výchovný řez stromovitých typů se dělá již ve školce, takže na trvalém stanovišti je prakticky již vůbec neřežeme (pouze namrzlé části choulostivějších druhů). Starší exempláře stromovitých typů lze přesazovat do 30 let, keřovitých ještě déle; je to však bezvýznamné, protože keře zpravidla dost rychle narostou. Javory netrpí významnějšími chorobami nebo škůdci.

Použití: Stromovité javory jsou běžnými dřevinami pro větší skupiny, kulisy, aleje a stromořadí. Většina z nich, zvláště typy malebně stavěné (např. typ „saccharinum``, „negundo``, „nigrum", „palmatum“, „nikoense", „ginnala", „pendulum" aj.) jsou velmi vhodnými solitérami, podobně jako typy vyhraněných tvarů (např. „pyramidale", „armstrong", „monspes­sulanum", „tetramerum" aj.). Dobře lze využít jejich podzimní vybarvení ke kombinaci kontrastním způsobem (červené se žlutým vybarvením květin nebo jiných dřevin apod.). To platí samozřejmě i pro normálně pestro­listé kultivary, které je nutno používat s citem tak, aby se nevhodně ne­narušilo celkové ladění kompozice.

Normálně zelené javory jsou svým světlým nebo matným odstínem po­měrně barevně indiferentním pozadím pro výrazněji, zpravidla temněji vybarvené předsadby jiných rostlin. Pionýrské druhy používáme spolu s jinými druhy jehličnanů k ozelenění exponovaných stanovišť. Stromovité koruny dokáží poměrně účinně maskovat, plnit funkci větrolamu a zachytávat prach. Pro tvarované stěny a živé ploty se javory používají jen ojediněle a spíše náhodně (nálety). Méně vzrůstné typy jsou vhodné pro menší zahrady i skalky; je však třeba perspektivně počítat s tím, že i ten nejza­krslejší typ (např. „nanum") zabere časem určitou plochu; dodatečné omezo­vání dřeviny řezem většinou nedopadne uspokojivě (vzhled rostlin trpí).

Zvláštní postavení zaujímají japonské javory (hlavně typu „palmatum"). Jsou velmi efektními solitérami do trávníkových i dlážděných ploch, poblíž cest, vchodů, vodních ploch, květinových zídek a teras, ve větších alpínech spod. Jejich barevné odstíny lze vhodně kombinovat s trvalkami i jinými, barevně významnějšími dřevinami. Ve větších krajinářských úpravách se běžnější druhy vysazují hlavně v polohách I, II, III a IV (A. negundo, A. platanoides, A. rubrum, A. saccharinum, A. tataricum apod.). V polohách I, II a III se vysazuje A. campestre, A. nikoense aj., v polohách II, III a IV A. saccharum a v polohách II, III, IV a V A. pseudoplatanus.

Množení: Četné původní druhy množíme výsevem semene (semeno je však často sterilní, hlavně u A. rubrum, A. saccharinum i A. negundo). Dobře proschlé osivo vyséváme bud' ještě pozdě na podzim (říjen až listo­pad), nebo po stratifikaci v únoru až dubnu do volné půdy. Řízkování v březnu nebo červenci pod „sklem" lze při použití stimulace praktikovat u A. palmatum, A. capillipes, A. carpinifolium, A. cissifolium a některých dal­ších asijských druhů. Očkování je nejvhodnější v červnu až srpnu a používá se u různých kultivarů (vždy na semenáče příslušného původního druhu; A. campestre se hodí jako podnož pro všechny drobnolisté javory). Roubování se používá především u A. palmatum v srpnu. Hřížení lze použít v dubnu u A. cappadocicum, A. carpinifolium, A. negundo (kultivary), A. palmatum aj.